(Š)PUNTÍK

Zahájili jsme školkovou docházku. Tedy, abych byla přesná, pokoušíme se o to. Ač jsou juniorce necelé tři roky (narozeniny bude mít v lednu), jednou týdne na pár hodin vyráží do školky. Nutno říct, že je na školku zvyklá od narození (vlastně i před narozením), protože tam se mnou chodí jednou týdně na hodiny flétničky. Přesto je něco jiného ji tam nechat tři hodiny samotnou. [Více →]

Pár dní před koncem dovolené jsem zjistila, že v balíku plen, které jsem táhla z domova, se vespod krčí poslední čtyři kousky. A jéje, říkala jsem si. Budu se muset poohlédnout po nových. [Více →]

Ani by mě nenapadlo, jaká věda může být koupě pastelek. Protože už jsem ale v průběhu školního roku nakupovala pastelky snad dvacetkrát, soukromě jsem se pasovala na pastelkovou odbornici. [Více →]

Předminulý týden jsem zašla do místního knihkupectví. S přesnou představou – jménem knížky, autorky i nakladatelství. I s vědomím, že tuhle knížku mít nebudou, protože nepatří mezi běžnou beletrii. „No tu nemáme, ale objednáme vám ji!“ [Více →]

Náš syn přinesl minulý týden své první vysvědčení. A my ho chválili, jak je šikovný. Samé jedničky a pochvala navíc. To chce odměnu! Zavrhli jsme cukrárny (synátor moc na sladké není), Mc Donaldy (nechceme nastavovat fastfoody jako odměnu) i restaurace (s druhorozenou Dvouletou by to bylo spíš za trest). Prvňák si přál „Medžiky“. [Více →]

Na Dětských stránkách jsem si přečetla článek o Montessori pedagogice a nedalo mi to. Mám s tímto druhem vzdělávání praxi jako matka a nedám na Montessori dopustit. Jak to v takové školce vypadá? [Více →]

Na internetu existuje web, který nabízí pomoc všem veršotepcům. Jednoduše zadáte slovo a systém vám nabídne stovky rýmů. A tak jsem to zkusila: [Více →]

Už podruhé jsme strávili jeden letní týden na táboře se skupinou fajn lidí z Moravy. Rodinný tábor probíhá jako ten, na který si určitě všichni pamatujete z dob svého dětství. Jediný rozdíl je, že v družstvu může být batole vedle postaršího pána. My jsme letos byli Kosatky. [Více →]

„Kolik je té holčičce?“ zeptal se pán u půjčovny člunů. „Rok a půl.“ „No tak to už je velká. Naše začala ve dvou měsících! Mám tu pro ni speciální vestičku, určitě jí bude!“

Půjčili jsme si motorový člun a nastoupili. Já si vyšla s kabelkou a v lodičkách. Vodák k popukání! [Více →]

Už přes půl roku se nám doma válela navigace. Hezky zabalená v krabičce, se všemi kabely a manuály. Měli jsme ji na stole a padal na ni prach. Před nedávnem k nám přijel kamarád Pepa. „Mám novou navigaci, to je paráda! Měli byste si ji taky pořídit!“ Mrknul na mě (asi abych doma zalobovala). „My ji taky máme – už dlouho,“ nedal se rozhodit Manža. „A že ses nepochlubil?!“ nedal se Pepa. „My ji máme ještě v krabici,“ klidně odvětil Manža. Výraz Pepova obličeje mě dostal. Vypadal jako když spatřil marťany. Vykulil oči, hlavu předsunul před tělo a málem se pobryndal kafem, které držel v ruce. „No nekecej! Hned ji vyndej! Jdeme ti ji dát do auta!“ Manža vzal zaprášenou krabici a pánové odešli. Přišli za hodinu a Manža prohlásil: „Tak ti nevím, proč jsem si ji tam nedal dřív! Je to fakt docela dobrý!“ [Více →]